Průzkum ukázal rozdíly v dopravním chování mužů a žen

4.3.2021Tiskové zprávy

Neplacená neformální práce, kterou ženy vykonávají ve výrazně větší míře než muži, se odráží v jejich dopravním chování – ovlivňuje typ, množství, délku, účel realizovaných cest či jejich rozdělení v rámci dne. Nejvýraznější rozdíl je v dostupnosti a užívání osobního automobilu, který patří mezi Čechy k nejčastěji užívanému dopravnímu prostředku. Roste zájem o udržitelný přístup k dopravě a budování veřejného prostoru. U více než tří čtvrtin všech respondentů převažuje názor, že je důležité budovat pěší zóny v centrech měst a obytných zónách. Zvláště u žen hraje při výběru dopravního prostředku zásadní úlohu pocit bezpečí. Fyzické napadení ve veřejné dopravě zažívají častěji muži, zatímco každá pátá žena zažila sexuální obtěžování ve veřejné dopravě či veřejném prostoru. Nejen to vyplývá z průzkumu Dopravní chování žen v datech, který zpracovalo Centrum dopravního výzkumu spolu s Ministerstvem dopravy.

Průzkum ukázal rozdíly v dopravním chování mužů a žen

V ČR chyběla do roku 2019 na národní úrovni základní, genderově tříděná data, která by pomohla analyzovat dopravu s ohledem na specifika chování žen a mužů. Projekt Dopravní chování žen v datech tyto údaje přináší. Výsledky vycházejí z odpovědí 8900 českých respondentů a respondentek starších 18 let (4336 mužů a 4564 žen).

Vliv tradičního rozdělení společenských rolí je patrný zejména v případě účelu cest. Největší rozdíly mezi ženami a muži existují u cest do práce a u služebních cest, které dominantně realizují muži. Na ženy, typicky ženy ve věkové kategorii 30-49 let, naopak připadají cesty za účelem doprovodu a péče a také cestování za účelem zajištění běžných nákupů pro domácnost. Pro ženy je také typičtější princip multimodality a tzv. řetězení cest, kdy se během jedné cesty snaží zařídit více věcí.

Graf č. 1: Frekvence cest dle účelu a pohlaví v % (muži N = 4336, ženy N = 4564)

Dopravní plánování obvykle specifické potřeby žen nezohledňuje. Ve skupině respondentů a respondentek, kteří vyjádřili nízkou spokojenost s možnostmi dopravit se kdykoli tam, kam potřebují (těch je celkově 16 %), představují ženy téměř dvě třetiny (64 %). Spokojenost s dopravní obslužností je dále ovlivněna velikostí místa bydliště, chybějícími spoji v některé denní době či špatnou dostupností zastávek spojů. Nespokojení jsou ti/ty, kteří oproti celkovému průměru méně často využívají auto jako aktivní řidiči/řidičky, nevlastní řidičský průkaz či aktivně neřídí.

I přes poměrně hustou síť veřejné dopravy je tedy možné identifikovat faktory ukazující na automobilovou závislost, která u žen s vyšší pravděpodobností ústí v dopravní deprivaci. Muži častěji vlastní řidičský průkaz a zároveň je mezi nimi výrazně větší podíl aktivních řidičů. Nejvýznamnější genderové rozdíly jsou v nejstarších věkových skupinách, kdy s přibývajícím věkem výrazněji ubývá aktivních řidiček. V nejstarší věkové skupině 71+ je aktivních řidiček pouze 24 %, kdežto mužů zůstává aktivních 78 %. Výrazné rozdíly ve vlastnictví řidičského oprávnění a v aktivním řízení jsou však u všech věkových kategorií. Ve věkové skupině 30 – 49 let je nejvíce aktivních řidiček – 60 %, mužů aktivních řidičů je pro srovnání v této kategorii 82 %.

Graf č. 2: Vlastnictví řidičského oprávnění dle pohlaví v jednotlivých věkových kategoriích v % nebo dle velikosti bydliště v % (N muži = 4306, N ženy = 4532)

Naprostá většina lidí, kteří vlastní řidičské oprávnění a aktivně řídí, mají automobil pro soukromé účely k dispozici. Náhlá ztráta možnosti automobil používat by výrazně zhoršila jejich dopravní možnosti. Tento předpoklad potvrzuje 69 % aktivně řídicích.

Ačkoliv vlastnictví auta považují ženy za nedílnou součást života v moderní společnosti ve stejné míře jako muži, ve srovnání s nimi ženy ve větší míře podporují aspekty udržitelné dopravy, jako je budování veřejných prostranství bez aut, nutnost řešení negativních dopadů automobilismu na životní prostředí či myšlenku, že by lidé měli omezit jízdu autem. Ženy jsou empatičtější k alternativním a udržitelným způsobům mobility a uvědomují si ve větší míře dopady extenzivní automobilové dopravy na životní prostředí. Ženy také tráví více času chůzí než muži. Zatímco ženy uváděly v průměru 131 minut chůze denně, muži 113 minut, což s největší pravděpodobností souvisí s jejich větší zodpovědností za zajištění doprovodu dětí a běžných nákupů.

Graf č. 3: Postoj k výroku „ V zájmu ochrany životního prostředí by lidé měli omezit jízdu autem“ v % (muži N = 4336, ženy N = 4564)

Průzkum potvrdil, že důležitou roli, zejména pro ženy, hraje pocit bezpečí, bezbariérovosti a kvalitní dopravní obslužnosti. Obecně se zvyšuje s rostoucím věkem. Citlivější jsou ale také těhotné ženy, rodiče s malými dětmi, senioři a pečující osoby bez ohledu na pohlaví.

V době sběru dat se Česká republika nacházela v 1. vlně probíhající epidemie COVID-19. Karanténa ovlivnila z hlediska dopravního chování asi polovinu respondentů. Z výzkumu vyplývá, že dopravní chování změnily ve všech kategoriích spíše ženy. Průzkum Dopravní chování žen v datech navázal na studii Ženy v dopravě, kterou Ministerstvo dopravy nechalo zpracovat Centrem dopravního výzkumu v roce 2019. Obě studie vznikly díky projektu OPZ Implementace vládní strategie pro rovnost žen a mužů a související aktivity Ministerstva dopravy. Jedním z hlavních cílů projektu bylo zaměřit se na specifické potřeby skupin obyvatel ve strategických dokumentech ministerstva. Průzkum v tomto ohledu přinesl první data, která bylo možné zohlednit při dopravním plánování v ČR.

Současné trendy, které se prosazují v mnoha evropských městech a obcích (např. Vídeň, Berlín, Paříž, Barcelona, Londýn i řada menších měst a obcí), vycházejí z principů udržitelného rozvoje a tzv. genderového plánování v dopravní obslužnosti, infrastruktuře a v územním plánování. Tímto férovým přístupem lze i v oblastech, které nemusí na první pohled evokovat diskriminaci, odstranit bariéry omezující celé skupiny obyvatel (včetně dětí, seniorů, žen, pečujících osob a osob s omezenou schopností pohybu, orientace a komunikace), zvýšit jejich ekonomickou aktivitu, racionálně distribuovat zdroje a celkově zlepšit životní podmínky.