Rozdíl mezi služebním a pracovním poměrem

Rozdíl mezi služebním a pracovním poměrem

Služební poměr se řídí zákonem o státní službě (zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě,
ve znění pozdějších předpisů) a vzniká na základě rozhodnutí.  V den nástupu do státní služby státní zaměstnanci skládají služební slib.
Státní zaměstnanci mají šestiměsíční zkušební dobu a povinnost složit úřednickou zkoušku z oboru služby systemizovaném na služebním místě (např. Doprava) do jednoho roku od nástupu. Do úspěšného vykonání úřednické zkoušky je služební poměr na dobu určitou.
Státní zaměstnanci jsou mnohem více chráněni proti změnám v jejich zařazení na služební místo (např. při zrušení služebního místa) a mohou přecházet mezi služebními úřady
bez nové zkušební doby. 
Státní zaměstnanci mají oproti zaměstnancům v pracovním poměru dle zákoníku práce  další placené překážky ve službě za účelem slaďování rodinného a pracovního života (např. placené volno k vyřízení osobních záležitostí, volno k doprovodu dítěte v první den školní docházky).
 

Pracovní poměr se řídí zákoníkem práce (zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů) a vzniká na základě pracovní smlouvy.
Zaměstnanci na pracovních místech podle zákoníku práce mají tříměsíční zkušební dobu, vedoucí zaměstnanci mají šestiměsíční zkušební dobu. 
Pracovní poměr je uzavírán na pracovních místech na dobu neurčitou nebo určitou (např. zástup za zaměstnankyni na mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené, dlouhodobé pracovní neschopnosti atd.).
Pracovní poměr může být sjednán i na služebním místě, a to pouze na dobu určitou
do obsazení volného služebního místa na dobu nejvýše 6 měsíců nebo na dobu určitou
za dlouhodobě nepřítomného zaměstnance (např. zástup za zaměstnankyni na mateřské dovolené  nebo rodičovské dovolené, dlouhodobé pracovní neschopnosti atd.).