Rozdíl mezi služebním a pracovním poměrem

Rozdíl mezi služebním a pracovním poměrem
Rozdíl mezi služebním a pracovním poměrem

Služební poměr se řídí zákonem o státní službě (zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů) a vzniká na základě rozhodnutí.  V den nástupu do státní služby státní zaměstnanci skládají služební slib.
Zkušební doba státních zaměstnanců se stanoví v délce 6 měsíců.
Státní zaměstnanci mají povinnost složit úřednickou zkoušku. Úřednická zkouška se skládá ze dvou částí. Obecná část je písemná, přičemž tuto část zkoušky je nutné vykonat do 9 měsíců ode dne vzniku služebního poměru. Po splnění obecné části úřednické zkoušky je povinnost vykonat i její zvláštní část pro příslušný obor státní služby (např. Doprava), a to do 18 měsíců ode dne vzniku služebního poměru (blíže viz Ministerstvo dopravy ČR - Úřednická zkouška).
Státní zaměstnanci jsou mnohem více chráněni proti změnám v jejich zařazení na služební místo (např. při zrušení služebního místa) a mohou přecházet mezi služebními úřady bez nové zkušební doby. 
Státní zaměstnanci mají oproti zaměstnancům v pracovním poměru dle zákoníku práce další placené překážky ve službě za účelem slaďování rodinného a pracovního života (např. placené volno k vyřízení osobních záležitostí, volno k doprovodu dítěte   v první den školní docházky).
 

Pracovní poměr se řídí zákoníkem práce (zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů) a vzniká na základě pracovní smlouvy nebo jmenování u vedoucích zaměstnanců.
Zkušební doba může být sjednána na dobu 4 měsíců ode dne vzniku pracovního poměru, popř. 8 měsíců ode dne vzniku pracovního poměru u vedoucího zaměstnance.
Pracovní poměr je uzavírán na pracovních místech na dobu neurčitou nebo určitou (např. zástup za zaměstnankyni na mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené, dlouhodobé pracovní neschopnosti atd.).
Pracovní poměr může být sjednán i na služebním místě, a to pouze na dobu určitou do obsazení volného služebního místa na dobu nejvýše 6 měsíců nebo na dobu určitou za dlouhodobě nepřítomného zaměstnance (např. zástup za zaměstnankyni na mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené, dlouhodobé pracovní neschopnosti atd.).